Když jsem do Čestic přijela poprvé, čekala jsem obyčejnou výrobní halu. Našla jsem dřevěné trámy, vůni čerstvě hoblovaného dřeva a stroje, u kterých lidé přesně vědí, co dělají. A taky příběh, který začal na počátku minulého století.
Sto let, požár a znárodnění
Firma navazuje na rodinnou tradici, která sahá do počátku 20. století. Mezi válkami tu fungovala pila, jemnořez a výroba obalů z dýhy, do kterých se balily třeba sýry nebo uzené ryby. Už tehdy se tu vyráběla i dřevitá vlna. Provoz poháněla vlastní turbína a část práce se rozvážela do okolních domácností.
V roce 1943 výrobu zasáhl ničivý požár. Po válce se plánovala obnova a modernizace, ale v roce 1948 přišlo znárodnění. Podnik připadl Krkonošským pilám, část strojů se odvezla a později ho převzalo družstvo. Zůstalo jen hoblování dřevité vlny.
Na počátku devadesátých let se objekt vrátil původním majitelům v restituci. V roce 1993 se tu výroba dřevité vlny znovu rozjela a postupně se modernizovala: nové hoblovací stroje, lisování vlny do balíků, odsávání prachu. Obnovila se i výroba provazců z dřevité vlny.
Zdědit se dá majetek. Péče se zdědit nedá.
Převzít rodinnou firmu neznamená dostat hotovou věc. Znamená to starat se o budovy, které mají svá léta, o stroje, které potřebují opravy, a hlavně o lidi a zákazníky. Rozhodovat každý den, co opravit, kam investovat a jak udržet výrobu, která se nedá škálovat jako továrna.
Právě to jsme chtěli na fotkách ukázat. Že správa dědictví po předcích není romantika, ale práce. A že má smysl, protože bez ní by z dlouhé historie zůstala jen prázdná hala.
O dědictví je třeba pečovat. Každý den, nejen ve chvíli, kdy ho převezmete.
Práce, která není snadná. A přesto ji lidé mají rádi.
Výroba dřevité vlny je fyzicky náročná. Je u ní prach, hluk strojů, těžké balíky a ruční práce, kterou žádný automat úplně nenahradí. Přesto tu lidé zůstávají. Někteří pracují ve firmě i třicet let a své řemeslo znají do posledního detailu.
To byl pro mě při focení nejsilnější moment. Nemusela jsem nikoho aranžovat ani vymýšlet pózy. Stačilo dívat se, jak lidé pracují. Klid, jistota v pohybech a samozřejmost, se kterou zvládají věci, které by nováček dělal hodiny.
Malá výroba, kterou umí málokdo
Dřevitá vlna se používá jako přírodní obalový a výplňový materiál, ve stavebnictví, v zahradnictví i jako podestýlka. Provazce z ní slouží třeba jako podpalovače. Výroba je malá, ale firem, které se jí v Česku věnují, je jen pár. O to důležitější je, aby o ní zákazníci věděli a aby ji viděli takovou, jaká je.
Co fotky firmě přinesou
Cílem focení bylo ukázat řemeslo, materiál a lidi za produktem. Fotky slouží pro web, LinkedIn i nábor. Zákazník na nich vidí, odkud jeho materiál pochází a kdo ho vyrábí. Případný nový zaměstnanec vidí, do jakého prostředí jde. A firma má konečně obraz, který odpovídá její historii.
Rodinné firmy jsou často skromné a o sobě mluví málo. Mají ale to, co velké značky draze budují: příběh, kořeny a lidi, kteří za svou prací stojí. Stačí to ukázat. Více o firmě najdete na drevovlna.cz.